Článek
Podmínky na Julisce působily příznivě, přesto se vám závod příliš nevydařil. Čím to?
Nějak nevím… Jediným pozitivem byl hod z místa v rozcvičování k 18 metrům, z toho pak v závodě běžně házím kolem 21 metrů. Bohužel moje otočka je pekelně špatná. V závodě to byla velká křeč, nenechal jsem dělat tělo, co by mělo. Chtělo by to nějaký restart, protože evidentně na tom špatně nejsem, když mi to z místa jde. Budu doufat, že si otočka sedne, musím se vyházet, jiná cesta asi není.
V hlavě vám během závodu šrotovalo, co udělat jinak, aby koule odletěla dál?
Dneska toho bylo v hlavě dost. Když jsem hodil k těm 18 metrům, říkal jsem si, že to je probuzení. Protože po návratu ze soustředění v Portugalsku jako bych měl streptokoka, nějak to na mě sedlo, asi bylo tréninku moc. Na krvi se nic extra neukázalo, nevěděli jsme, co s tím. Teď už se konečně začínám zvedat, ale technika je úplně pryč. Jako by házel někdo jiný, musím se vrátit do svých kolejí.
Venku jste předvedl slabší výkon v závodě naposledy před pěti lety…
Cestou ze sektoru jsem přemýšlel, jestli jsem měl takové období. Asi jo, teď už jsem se v tréninku pomalu chytal, ale závod je něco jiného. Teď mě čeká extraliga a pak Kladno hází, dvě dobré šance posunout se dál.
Věříte, že další závody pomůžou víc než tréninkový blok?
Samozřejmě budu házet i v tréninku, ale vždycky je závod nejlepší ukazatel, tam je to naostro. Ještě to budeme muset vymyslet s trenérem, ale můžou přijít dva dobré pokusy a posunete se někam jinam. Většinou to tak mám, že něco problikne a mozek se snaží trefit vlnku, kterou zachytil. Musíte si posvítit na cestu z tunelu ven.
